MDŽ aneb Vančurofka kvintet válí

Neskromně přiznáváme, že jsme my holky z Vančurovky tak trochu očekávaly, že si někdo z našich mužských zástupců třeba vzpomene a v tento typicky český svátek (MDŽ) nám na chodbě popřeje, snad i vyloudí úsměv na rtu. Nicméně se v inkriminovaný den stále nic nedělo, muži kolem nás chodili, jako by se nechumelilo. Už už se schylovalo k tomu, kdy se nejedno „dívčí“ očko zalesklo slzou ze zklamání. Proč si nás nikdo nevšímá? To nás nemá nikdo rád? To už gentlemani vymřeli?

Ba ne, to by nebyla Vančurovka, aby se neudálo něco vskutku velkolepého. O velké přestávce jsme byli všichni svoláni do sborovny na malou poradu. Hříšníci se třásli, zda nebudou veřejně zlinčováni. Hujeři se těšili a doufali v pochvalu před nastoupenou jednotkou. Ostatní se nezúčastněně jali konzumovat svačinky. Paní ředitelka však rázně zavelela a šlo se do tělocvičny. Tam nám málem vypadly oči z důlků. Naši muži vyfešákovaní v černých kalhotách, bílých košilích a kloboucích na nás už čekali třímajíc v rukách hudební nástroje. Nejedno srdéčko zjihlo, když se struny rozezvučely v libé tóny a pánové začali pět známé melodie s upravenými texty. Např. refrény z táborové písně Montgomery, byly upraveny takto:

V Staré Roli bijou zvony,
Ženy do svých tříd jdou už,
Ony učí vždy tak skvěle,
Jak to nedá žádný muž.
a
S láskou se na vás díváme,
Tohle je přec jen váš den,
A proto vám teď zpíváme,
Tuhle píseň pro vás jen.

Na závěr každou ženu obdarovali růží. Takto byly překvapené a potěšené nejen všechny dámy ve Vančurovce, ale i na Svahovce a Závodu míru. Vážení pánové, tímto si dovoluji vám veřejně za všechny „holky“ z celé naší školy poděkovat. Byli jste úžasní, skvělí, báječní, zkrátka TOP! Už nyní se těšíme na příští rok.

Zapsala: Mgr. Lenka Oulovská