Květen - Cesta za řekou Ohří

Jako voda v řece uplynul už skoro celý školní rok. V něm jsme se v rámci projektu Vzkaz v láhvi letos více seznamovali s naší řekou Ohří, poznávali její okolí, pozorovali jsme ji od podzimu až do jara. Také jsme ji fotili, kreslili komiks na téma pověstí, vyráběli jsme si maskoty – žáby. Zajímalo nás, kudy protéká, jaká města na ní leží, kam po ní můžeme doplout. V tom všem nám pomáhaly paní lektorky z ekofarmy Kozodoj, která je v tomto projektu naším partnerem.

Odměnou za naši snahu byl pro některé žáky výlet do SRN k prameni naší milé Ohře až do města Hohenberg, kde na starodávném hradě nad Ohří sídlí ekocentrum. Ale popořadě. Na cestu jsme se vydali i s našimi kamarády ze Svahové brzy ráno, abychom toho stihli co nejvíce. Po přejezdu hraniční obce Pomezí byl naší první zastávkou pramen řeky Ohře, který se ukrývá mimo hlavní silnici v lese na opravdu krásném místě v přírodní rezervaci Smrčiny. Vlastní pramen se pak nachází v kruhové míse z dvanácti kamenů, do kterých jsou vytesána jména měst, kterými řeka protéká. Původní název řeky zněl Agara (Lososí řeka). Tak ji nazývali již dávní Keltové a v té době tekla údolím dnešní řeky Bíliny. Slované ji později pojmenovali Oharka a zachovala se nám o ní také celá řada pověstí, například o Víle Egerii nebo O Janu Svatošovi.
Když jsme se dost pokochali krásou prameniště Ohře, pokračovala naše cesta na Hohenberg, hrad z 12. století n. l. vybudovaný na kopci nad ní. Ujaly se nás tam dvě milé paní lektorky, které nás provedly zpět v čase až do dob založení hradu a loupeživých rytířů. Společně nás naučily veselou pohybovou hru, kterou určitě využijeme i v hodinách TV a pak už byl čas vydat se ke Karolíninu prameni na břehu Ohře. Ten je ukrytý na břehu řeky pod stříškou altánku a jeho voda patří mezi železité léčivé kyselky. To víte, že jsme ji ochutnali. Řeka v tom místě tvoří přirozenou hranici mezi ČR a SRN. Počasí nám přálo, louka a okolí byly plné přírodnin, tak jsme je využili v soutěži o nejhezčí přírodní obrázek. Zapojili se všichni a výsledek si můžete prohlédnout na fotografiích. Čas uběhl a bylo třeba vydat se zpáteční cestu. Na té nás ještě čekalo město Loket, další z těch, kterými Ohře protéká. V amfiteátru dole pod hradem jsme si užili poslední aktivitu našeho výletu – živé pexeso. Jestli chcete, naučíme vás ho také. Unavení, ale rozveselení a plní zážitků jsme se vraceli zpět do školy. Výlet se vydařil, zjistili jsme o řece Ohři nové informace, viděli a užili si zajímavá místa i aktivity. Řeka, která okouzlila naše předky, učarovala i nám. Někde klidná, rozvážně protékající krajinou, jinde divoká a plná kamení je tu od nepaměti. A tak jako my ji budou mít rádi i další obyvatelé jejích měst. Ohře svou pouť z Bavorska až k nám končí v Litoměřicích. Tam se vlévá do Labe a pokračuje jako jeho součást dále do moře. Až u ní budete sedět, vzpomeňte si třeba na vílu Egerii nebo na pramen Ohře. Anebo víte co? Jeďte se na něj podívat.

Za všechny výletníky napsala A. Zmijová